Životní krize jako šance

Publikováno: 10. 12. 2025 | rubrika: Osobní život & vztahy, Práce & kariéra

Ocitli jste se najednou na rozcestí jak dál žít? Pochybujete o směru, který se vám doposud zdál být jasný a správný? Přestává vám dávat smysl cokoliv z toho, co léta smysl dávalo? Vztahy, kariéra, způsob života? Cítíte úzkost, tíhu, propadáte melancholii, vzteku nebo depresi? Jste nemocní, stávkuje váš pohybový aparát a tělo bolí? Mění se vaše city k blízkým? Už nejde dělat dál to stejné? Nejde už něco najednou vydržet? Vítejte ve své životní krizi, přináší vám velkou šanci, jen ji možná ještě nevidíte nebo ji nedokážete uchopit.

Příjemné a dobré není vždy totéž

Životní krize, ať už se projeví v jakékoliv oblasti vašeho života, je tu pro vás a vždy je dobrá, ale nepřichází příjemným způsobem. Upozorňuje na sebe bolestí a nespokojeností, abychom si jí skutečně všimli a věnovali jí svou pozornost. 

Životní krize je ve skutečnosti  příležitostí zastavit se ve svém často krysím závodě, přestat se chovat automaticky a stereotypně a naopak zrevidovat svá dřívější rozhodnutí a směr své životní cesty.

Životní krize je období, kdy zjistíte, že pokračovat v dříve nastaveném a rozjetém způsobu života už prostě dál nejde Najednou procitáte do uvědomění, že nejdete tam, kam jste jít chtěli, respektive to, co jste chtěli ještě před časem, už dnes nedává smysl a začíná se to vyprazdňovat. Možná už je to prázdné a vy jste si to jen nechtěli připustit.

Nelekejte se. Krize opravdu není špatná. Jen vás překvapila a znejistila. Nevíte co teď, jak dál. A protože se většinou dostavuje ve středním věku, kdy už člověk mívá vybudované nějaké zázemí, kariéru, rodinu nebo dlouholeté vztahy, přijde pocit ohrožení. Strach ze ztráty. Uvědomujete si, že pokud uděláte jakékoliv změny, také o něco nejspíš přijdete, něčeho se budete muset vzdát, něco nechat za sebou. A to nikdo nechce. 

Boj mysli versus volání duše

Naše mysl vnímá vše, co v životě máme a kdy jsme měli, jako svůj majetek. Ať už je to hmotného nebo duševního charakteru, mysl je shromažďovatel všeho a chce vlastnit.  A hrozně nerada o svůj majetek přichází. Paradoxem je, že chce vlastnit úplně všechno, co si kdy přivlastnila a nechce rozlišovat,  čeho by se logicky vzdát patřilo, protože to už třeba dávno neslouží a naopak možná i dokonce škodí. Lpí na všem, co jí kdy patřilo a chce si to nechat. Takto se chová ovládající mysl.

A tady vstupuje do rozporu s naší potřebou změn, které jaksi z logiky věci vyžadují se něčeho vzdát, abychom udělali místo pro to nové, teď žádoucí. Volání duše, která by chtěla žít jinak, je vždy spojeno s opuštěním něčeho starého, zažitého, vzdáním se něčeho vyčpělého, přežitého, překonaného. Ale na scénu vstupuje mysl se svým hlasité NE, já se ničeho nevzdám! A čím více po změně toužíme, tím hlasitěji mysl křičí. Většina lidí nějaký čas dokáže pokládat strachy mysli za to, co je třeba poslechnout a chovají se tzv. rozumně. Řeknou si, že život není procházka růžovou zahradou a ze strachu ze změn a případných ztrát se začnou potlačovat, omezovat a nechávat si ty staré jistoty, které je už ale nenaplňují. A to způsobuje  TRÁPENÍ. Nějakou míru utrpění každý vydržíme a pak to většinou už k vydržení není. A co teď?

Úzkost, melancholie, vina, vyčerpání, strach a deprese

Najednou jsou tu a s nimi pocit, že jsme v životě něco prohráli, špatně se kdysi rozhodli, něco jsme neudělali nebo naopak jsme dělat něco neměli.  Ale co když je to jinak? Co když naše dřívější rozhodnutí, dělaná v přesvědčení, že jsou správná a potřebná, opravdu správná a potřebná byla? Ale tehdy. Teď už je možná čas pro nová, jiná, jít dál. A problém je, když máte pocit, že to nejde nebo by to nebylo správné nebo že to nezvládnete, jste už staří? Co by na to řeklo okolí? Jak to dopadne? Kde je jistota, že dobře? Důvodů může být mnoho a každý z nás si najde ty svoje a každému z nás jeho důvody najde jeho vlastní mysl… Strach a trápení jsou na světě.

Krize jako šance

Pokud vnímáte, že jste se ocitli z jakéhokoliv důvodu na svém rozcestí a nevíte kudy dál a jak vykročit, je čas se na svůj život a svět kolem vás podívat jinýma očima, než doposud očima mysli. V první polovině života většina  z nás uvěří tomu, že správné a štěstí přinášející je splňovat společenská kritéria úspěšnosti, tj. něco mít a někým být a nějak vypadat, nějak se chovat a někam patřit, vyhovovat, zapadat a a a … A najednou to nestačí.

Je v pořádku mít své poslání, dobrou práci, podnikat, mít rodinu, hezky bydlet, cestovat, mít přátele a koníčky, být dobrým člověkem, ale není to všechno, po čem duše volá.

Chcete-li se vymanit z kruhu a přestat přešlapovat na místě, ráda vám pomohu vykročit cestou duše, na cestu vašeho dobrého pocitu, naplnění. Pomohu vám naučit se jak vnímat a umět poslechnout volání, které se ozývá. Naučíme se spolu jak mysl zařadit na místo, na které patří. Na místo služebníka a sesadit ji z pozice věznitele a tyrana. Protože mysl je báječným sluhou, ale velmi zlým pánem. Mysl není tím, kdy by měl rozhodovat, mysl by měla sloužit. Jít cestou dobrého pocitu a duše ale v tomto světě není jen tak. Nikdo nás to neučil, ale  za to nám od malička říkávali, mysli! A to musíš vydržet a je jedno, co chceš, ale uděláš toto! Musíš! Nesmíš! Neměl bys! Měl bys! Atd.

Tak teď už to takto prostě ale dál nejde a vy to cítíte.

Vítejte na své cestě volání dobrého pocitu a duše a nechte se provést jak je vnímat a naslouchat jim. A jak se jimi nechat bezpečně vést, aniž byste se trápili a byli psychicky vyčerpaní a fyzicky zničení. To opravdu není třeba.

Těším se na vás,

vaše Marta 

deprese manipulace Manipulátor vztah partner úzkost